Úterý 23. května. Svátek má Vladimír.

Generace na odstřel

„Skutečný pojišťovák má poslání. Nejde o to, donutit někoho, aby si koupil něco, čemu nerozumí a není to pro něj výhodné,“ říká šéf pojišťovny Aviva PAVEL MATOUŠEK.

Stát prý už nemá na starobní důchody, tvrdí ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Letos na ně potřebuje 267 miliard korun, a to průměrný penzista bere 9104 korun a penzistka 7388 korun, což není žádná sláva.

Jak připomíná analytik společnosti Next Finance Vladimír Pikora, střetáváme se s důsledkem dlouho odkládané důchodové reformy a rychle stoupajícím počtem důchodců. A to ještě jejich řady nezačaly zahušťovat silné populační ročníky poválečných let.

ČEKÁNÍ OTUPILO OBAVY
Čím déle se důchodová reforma odsouvala, tím méně na ni lidé mysleli. Svědčí o tom stále větší ochota se zadlužovat a menší ochota spořit si na důchod.

Potvrzuje to i vývoj penzijního připojištění se státním příspěvkem. Trh je stabilizovaný a fondy bezpečné. Jejich výnosy se pohybují vesměs nad úrovní inflace, a díky tomu a státnímu příspěvku se vklady klientů stále zhodnocují.

Přesto lidé ukládají do penzijních fondů málo. Průměrný příspěvek roste pomaleji než průměrná mzda. V roce 2005 dosáhl 407 korun a spolu se státním příspěvkem je průměrná měsíční úložka 506 korun. Selhala tedy i daňová motivace ukládat více než 6000 korun ročně.

Dalším problémem penzijního připojištění je trvale vysoký průměrný věk účastníků, který neklesl pod 40 let. Znamená to, že do penzijního fondu vstupují lidé nedlouho před důchodem a nestačí si uložit dost peněz na to, aby si vylepšili životní úroveň v penzi.

TISÍCOVKA NIKOHO NESPASÍ
Pokud někdo vstoupil do penzijního fondu v roce 1994 ve svých 40 letech a spořil 407 korun měsíčně, pak by mohl dostávat v 60 letech měsíčně tisícovku (muž 1063 korun a žena 960 korun).

V roce 2014 to bude jen skromné kapesné, a ne zajištění na stáří. Proto také většina klientů inkasuje své úspory z penzijních fondů na konci připojištění jednorázově, a ne v podobě měsíční penze.

V našem modelovém případě by byla jednorázová výplata 171 000 korun po zdanění. Za to si nemohou důchodci ani opravit dům, ve kterém by chtěli dožít.

Další produkty, které reklamy nabízejí k zajištění na stáří, budou teprve maturovat. Jde zejména o životní pojistky pro případ smrti a dožití, a o důchodové pojistky. Oba tyto produkty se začaly masově nabízet mnohem později než penzijní fondy, a jejich boom se odehrával teprve před 3 až 4 roky, když na ně stát poskytl daňovou úlevu (připojištění minimálně 60 měsíců a do 60 let).

Pojišťovny vrhly na trh desítky produktů a tisíce dealerů, ale komerční potenciál daňové výhody se pomalu vyčerpal. Růst předepsaného pojistného na životní pojištění se v roce 2005 zabrzdil z dvouciferných čísel na 1,7 %.

Celkový objem předepsaného pojistného byl 44, 9 miliard korun. Bohužel ze statistiky ČAP není zřejmé, kolik z tohoto objemu tvoří rizikové pojistky, které nemají žádný kapitálový potenciál.

NENÍ ANI ČAS, ANI PŘÍLEŽITOSTI
Důvodem menšího zájmu o kapitálové životní pojištění mohou být snižující se výnosy, snaha pojišťoven prodat klientům spíše investiční životní pojištění, u kterého pojišťovny nezaručují žádný výnos a investiční riziko přesouvají zcela na klienta, a možná také nabídka stále komplikovanější produktů, které neoslovují průměrného občana.

Generace padesátých let se postupně střetává s dalšími riziky. Jedním z největších je postavení na trhu práce. Jak ukazují statistiky, po 50. roce života se šance sehnat dobře placenou práci rychle snižuje. Kdo nesežene práci, nemůže spořit na důchod.

Lidé blížící se důchodovému věku musejí často opustit zaměstnání i z vážných zdravotních důvodů. Ocitají se pak často ve stavu sociální nouze, protože pro takové případy nejsou nijak zajištěni. To bude vyvolávat stále větší tlak na sociální výdaje státu.

Někdy mají ještě lidé v předdůchodovém věku finanční závazky, například hypotéku, leasing, spotřebitelský úvěr, které pak nejsou schopni platit. Pojištění proti závažným onemocněním se na českém trhu příliš neujalo a pojistit se proti výpadku příjmu je možné většinou na jeden rok.

Takové pojistky jsou poměrně drahé a pojišťovny je nabízejí nikoli proto, aby chránily životní úroveň svých klientů, ale spíše proto, aby chránily věřitele před neschopností dlužníka dostát závazkům.



Generace, která se blíží důchodovému věku, tedy nebude z valné části v penzi finančně zajištěna, protože k tomu nebyla ničím nucena, neměla dostatečně dlouhý čas a ani dost vhodných finančních produktů.

KDO SE POSTARÁ?
Na dotaz Ekonoma, jaké pojišťovací produkty existují na zahraničních trzích a v Česku ne, uvedl Pavel Matoušek, předseda představenstva a generální ředitel Aviva životní pojišťovny, jako příklad pojištění garantující dlouhodobou péči ve stáří, které se nabízí například v Británii.

V 45 nebo 50 letech si koupím pojistku, která mi – podle toho, jak mohu postupně ztrácet schopnost postarat se o sebe – zajistí odpovídající dlouhodobou péči. Někdo se o sebe do 90 postará sám a potřebuje jenom, aby mu jednou týdně někdo uklidil a nakoupil – jiný na tom může být hůře a potřebuje trvalý pobyt s celodenní péčí v domově důchodců.

Zmíněné pojištění hradí potřebnou péči – od domácího ošetřovatele po pobyt v domově pro seniory. "Pojistka není levná – žádné pojištění, které zajišťuje delší část života, levné nebude – ale je výhodnější, než si na stáří platit péči z vlastní kapsy," poznamenal Matoušek.

Existuje zajímavá varianta tohoto produktu – takzvané pojištění oddechu. Řekněme, že člověk si nemůže pojištění dlouhodobé péče dovolit. Spoléhá se na to, že se o něj bude starat někdo z blízkých příbuzných.

Taková péče vyžaduje každodenní přítomnost této osoby. Lze si však koupit pojištění, které pečovateli umožní vzít si každý rok pár týdnů dovolené a oddechnout si. Po dobu dovolené převezme péči o seniora profesionální náhrada placená pojišťovnou.

STŘÍDÁNÍ GENERACÍ
Kdy by tyto produkty mohly přijít k nám? Podle Matouška je to otázka peněz, které má určitá generace k dispozici. Lidé, kteří nyní odcházejí do důchodu, většinou nemají našetřené významnější částky. Za několik let by však zmíněné pojistky mohly být zajímavé pro ty, kteří v té době budou čtyřicátníky a již jsou v lepší finanční situaci.

I v Česku se lze pojistit proti neschopnosti vykonávat svou stávající profesi, ale maximálně na rok, což ve světě není standardní, upozornil Pavel Matoušek. V Británii a v USA si takové pojištění lze sjednat s plněním až do 65 let, až do odchodu do důchodu.

Toto pojištění je ve světě velice populární zvláště u vrcholových manažerů, chirurgů, právníků, u lidí s nadstandardními příjmy, ale stresujícím povoláním. Jak by fungovalo u nás? Například špičkovému padesátiletému chirurgovi s měsíčním příjmem 70 000 korun se začnou třást ruce.

Odejde přednášet na lékařskou fakultu, ale tam bude jeho měsíční plat jen 40 000 korun. Pokud by byl pojištěn, rozdíl – až do 90 % původního příjmu – by mu až do odchodu do důchodu hradila pojišťovna.

Klíčová role finančních poradců
Mladší lidé v České republice si již uvědomují, že v případě rizika se nemohou spolehnout na stát. "Setkávám se každodenně s mladými profesionály, manažery, s technickými specialisty, kteří mají nadstandardní příjmy. Nevěří, že by se o ně někdo postaral, ale pojištěni proti možným rizikům nejsou. Lidskou vlastností je rizika si nepřipouštět," řekl Ekonomu šéf Avivy Pavel Matoušek.

Hlavní příčina, proč životní pojištění není v Česku tak rozšířené jako ve vyspělých zemích, spočívá podle jeho názoru v tom, že stále nemáme kvalitní finanční poradce. Většina z nich se prý snaží posunout životní pojištění do roviny investic a spoření a krytí rizik potlačují. Podle Matouška se v tom projevuje nedostatek sebedůvěry poradců.

"Jsme tu pro krytí rizik, protože se jmenujeme pojišťovny, nikoli investiční společnosti. V Česku je to nyní posunuto v nezdravém směru. Skutečný pojišťovák má poslání. Nejde o to, donutit někoho, aby si koupil něco, čemu nerozumí a není to pro něj výhodné. Agent pojišťovny by měl hrát ve společnosti roli toho, kdo lidem otevírá oči, aby viděli rizika a na základě toho se rozhodli, že s tím něco udělají. U nás má pojišťovák bohužel špatné jméno, což je dáno historií. Finanční poradenství v Česku se ještě nedopracovalo k tomu být posláním," dodal Matoušek.

Článek vyšel v týdeníku Ekonom.

21 komentářů: “Generace na odstřel”

  1. Michal Tomandl napsal:

    Z diskuze mám dojem, že pouze nezávislí poradci jsou etičtí. Z vlastní zkušenosti z makléřem jsem spíše opačného názoru. Pokud já přijdu do pojišťovny, nebo zprostředkovatel určité pojiš´tovny přijde ke mě, vím, pro kterou firmu dělá a jsem ostražitější, ale pokud ke mě přijde nezávislý poradce (makléř) věřím, že z celé škály produktů vybere ten nejvhodnější. Bohužel mám pocit i skušenost, že vybere ten produkt, z kterého má největší provizi. Myslím si že tato oblast je o lidech, né o firmách. Etický a odborný múže být poradce jedné pojišťovny ( který věří v produkty této pojišťovny ) stejně jako nezávislý poradce. A naopak darebáci jsou na obou stranách. Jedinou jistotu může mít klient, který si svého porace platí sám.
    Přeji hezký den.

    • Jan Lener napsal:

      Jsem přesvědčen o tomto, a z článku to vyplývá: Pro poradenstí je nutná možnost volně přecházet mezi produkty napříč trhem (tedy nejen mezi více pojišťovnami třeba). Skutečně je užitečné si za etický přístup zaplatit. Ceny jsou velmi nízké. Ale, jak už psal pan Kohout, jsou i provizní poradci s etickým přístupem, opět protože se jim to vyplácí v penězích.

  2. Slavomír Kožúšek napsal:

    1.) Zprostředkovatel nechrání zájmy klienta, ale zájmy finanční instituce! Skutečný finanční poradce pracuje na základě smlouvy, kde se zavazuje nést za své rady odpovědnost a poškozený klient pak může požadovat náhradu škody, která mu vznikne. Klient tak má v ruce případný důkaz, který dnes chybí, že nešlo jen o zprostředkování finančních produktů.
    2.) Pojišťovny zase nehledají skutečné finanční poradce, ale zdatné prodejce. Zkoušky, které je potřeba vykonat pro prodej pojištění jsou spíše fraška, než doklad o nějaké odborné způsobilosti. Všichni poradci by měli absolvovat mnohem náročnější zkoušky.
    3.) Finanční produkty dnes může prodávat každý (nedávno mi IŽP nabídnul instalatér, a to hned potom co mi opravil WC). Před ním jedna sousedka. Před ní řidič atd. Někteří neznali produkt, jiní zamlčovali podstatné informace. Všichni pak do jednoho mě přesvědčovali o a jak výhodné spoření se jedná.
    4.) Pojistné produkty jsou v mnoha ohledech složité pro prodejce. Jak tomu má pak rozumět klient? Navíc je v každém takovém produktu ukryto mnoho nejrůznějších poplatků o kterých klient vůbec neví.
    5.) Posláním pojišťoven by nemělo být jenom pojišťování, ale také budování důvěry klientů v pojišťovnictví. Etiku pojišťoven dnes nahrazuje masivní reklama a armády pojišťovacích a finančních poradců. Všichni (tak jako i v té reklamně) se pak tváří, jak jim jde o blaho klienta, ale záleží jim pouze na provizích od pojišťoven. Finanční poradenství je poslání, avšak skutečné poslání nepřináší mnoho peněz.

    Slavomír Kožúšek

    • Zachrdla - TriMan napsal:

      Jsem rád, že se našel někdo další, kdo také prosazuje poradenství na smluvním základě. I s Vašimi dalšími názory se mohu plně ztotožnit. Přispívejte do diskuse i nadále, každý takový názor posunuje obecné podvědomí o naší službě kousek dopředu. Přeji pěkný víkend.

    • Pavel Hanzl napsal:

      Přeji ještě jednou pěkný den! Rád bych podotkl, že i v systému, kdy jsem placen z provizí od poskytovatelů finančních produktů, se mohu – mám-li potřebnou etiku – uživit s čistým štítem. Náš klient, myslím tím těch 10 miliónů spoluobčanů, pane Kožúšku, ano i ten pán co třeba stopoval, když jste jel ráno do kanceláře – NEVÍ, že potřebuje nezávislé odborné informace a NEVÍ, že právě Vy jste slušný člověk. Když jsem kdysi pracoval v AMCICO, považuje se tam za úspěch když z 10 telefonních rozhovorů budou 3 klienti souhlasit s první schůzkou. Nemáte tak trochu pocit, že klient se velmi bojí, protože má špatné zkušenosti? To ovzduší, kdy pojišťovák je téměř nadávka (takový ten pán typu V. Buriana, co se vrací oknem, byv vykopnut dveřmi), vůbec nesvědčí ani nám jako nezávislým poradcům. Profese finančního poradenství – byť se mnou teď řada úspěšných manažerů typu p. Borkovce z OVB nemusí souhlasit – je u nás v plenkách. Lidé slepě jdou do druhé, třetí a čtvrté pojišťovny a z pěti špatných řešení zvolí to nejméně špatné, protože neví, že právě Vy je nechcete (a nemůžete) oškubat, protože jste placen jinak než přepážkový pracovník, resp. obchoďák, kterému naběhnou na lopatu. Neznamená to, že on je lepší než Vy, když ty smlouvy sepsal ON a ne VY. To jen obecné povědomí a strach Vás staví (v očích bezradného a nabídkou unaveného klienta) do role outsidera, který NESMĚL přijít na první schůzku a klientovi představit to nejspravedlivější poradenství. Odvolávám se tímto na čísla z článku p. Borkovce, že objemy obchodů přes externí sítě jsou v pojišťovnách zatím velmi malé. Odtud plyne, že když bude přibývat lidí, kteří chtějí kultivovat poradenské prostředí a legislativci jim to usnadní přitlačením na poskytovatele finančních produktů, můžeme doufat, že klient po několika, např. 5 letech, v podstatné míře nezamíří na přepážku, ale k nám. Já chci v oboru být dlouho. Nepočítám jen s obzorem 2 let, aby mi přetrvala smlouva. Proto MUSÍM – objektivně nezávisle na systému odměňování – pracovat tak, abych se slušně uživil, ale současně se mohl i za dva roky podívat svému klientovi do očí.

  3. Brkles napsal:

    Za hlavního viníka bych označil samotné pojišťovny, i mě před pár lety zdvihl reklamní termín, „tak vy říkáte, že je to takové lepší spoření?“. Termín pojišťovna vznikl od slova pojistit, nebo spořit? Ovšem masivní kampaň se vyplatila, protože následovala další etapa reklamy: „přece musí být dobré, když je nejprodávanější na trhu“. To je argument jak Brno. Klienti vůbec neví, že je to riziková pojistka, ani ten termín neslyšeli a neví, co znamená. Neví, že je tam spořicí složka ap. Když je klient po vysvětlení principu v obraze, zjistí, že toto vůbec nechtěl, jenže první pojistné je již inkasovamé (příp. i další), a pak nastává přesvědčování o rozmyslu, protože rušení pojistky je ztrátové. Byl jsem místo klienta u ředitele okresní pobočky, samozřejmě bylo tvrzení proti tvrzení.
    Nechci se zastávat poradců na úkor dealerů či agentů, je to v lidech, bohužel odnáší to klienti, kteří nás hází do jednoho pytle.
    A měl bych námět pro odborníky: v různých kauzách probíraných v médiích se často vyskytuje problém při nároku na plnění, že pojišťovna odmítá plnění z důvodu, že klient podepsal smlouvu a pořádně si nepřečetl pojistné podmínky. Chtěl bych vidět pracovníka v kamenné pojišťovně, jak trpělivě článek po článku klientovi vysvětluje, a probírá s ním možná rizika ap. i z pohledu nároků na plnění, a přitom mu roste fronta dalších zájemců – to ovšem, když klient si je vědom svých práv a chce vše vysvětlit. Pochopitelně klient se takto nechová, podepíše a chce brzy vypadnout, neví co podepsal, neví s kým mluvil ap. Poradce má na vše více času, lze ledacos probrat, vysvětlit, a hlavně jde na trh se svou adresnou kůží. Kdo poskytne z hlediska klienta kvalitnější službu?

    • angel bratovanov napsal:

      vzpomněl jsem si ještě na jendu zajímavou reklamu : „teď sportujeme a máme to tedy více na úraz a časem dáme více na spoření“. v dalším šotu pak říkjaí :“máme malé děti tak to máme více na úraz“ 🙂 ano to , že je to na krytí rizik tam zdůrazňuji, ale logiku jsem v těch propojení vět nenašel 🙂

      byl jsem svědkem prodejního rozhovoru, kdy agent klientům říkal :
      1) jestli starou smlouvu nezměníte tak vám ji pojišťovna na konci roku vypoví, neboť je to zastaralá smlouva a pokud pokud to bude ukončeno tak dostanete tolik, zatím co změnou o tolik více
      2) vás pan K… vybral a budete mít garantovaných 7% zisku (myslím, že majitel pan K.. nic neví), na otázku proč je ve smluvě 2% přišla odpověď , že je to návrh který je pro šechny klienty a mu pak příjde originál kde to bude už jak má
      3) program mne nechce pustit na 7% tak to spočítal na 3% pak na 4% a pak částky sečetl a to už jsem nevdyržel a ozval se, tak jsme byl tázán, zda nedůveřuji programu od …. ….
      4) po mých protestech mi dali k telefonu manažerku, která mi vše potvrdila jak říkám já – na to přišla v zápětí reakce, že manažerk aje po velkém flámu pojišťovny a že neví co mluví atd atd takových věcí tam bylo více

      to už nešlo nechat jen tak (chyby děláme všichni, ale… ) tak jsem to psolala na ČAP a na pojišťovnu : a) ČAP mi napsal , že je to nezajímá, že je to věci pojišťovny b) z pojišťovny mi poslali, že je vše v pořádku a že jen si pan prodejce spletl TÚM s předpokládáným ziskem v tomto roce a že to už mu vysvětlili a zbytek že není pravda, že se ho na to ptali (klienta se neptal nikdo jak to tedy bylo) a zda mi taková odpověď stačí…

      to, že u toho jedne z zástupců pojišťovny, který takzvanou konverzi vedel popíjel panáčka slivovice za druhým už nepovažuji v tomto ani za podsatné, ani to, že nám pověděl, jak si tuto konverzi práve uzavřela paní starostkyně u ktereé byli teĎ – jak jsme zjistili později tak ta je vyhodila rovnou …

      • Jan Lener napsal:

        Pane Bratovanove, jste se poprvé trefil do tématu, kde si rozumíme. 🙂 No není to skvělé? Je to skvělé! Pro přesnost, ten program ukazuje 3-4% nad technickou IR, to podle mě v………také neví. Hele, můj příbuzný pracoval jako vedoucí nějaké obchodní skupiny v této pojišťovně a říkal, že ty prodejci měli celkem těžký život. Hm není veselý.

        • angel bratovanov napsal:

          nene, my se shodneme častěji ež si myslíte. Já uznávám a beru za své mnohem více názorů. Bohužel vaše zkušenosti ve vašem bývalém působiště nejsou příliš dobré.. nehodlám řešit a zkoumat proč, ale je zbytečné pak tady mlátit do všech kdo nese sebou název OVB :). Jinak myslím, že váš známý má pravdu, muselo to být opravdu težké.. ja když už po nich vyjel (v předchozím případě) , tak mi paní řekla, že ji nebude poučovat někdo jako já, že ona už vychovala tři děti a já nemám na rozdíl od ní žádnou odpovědnost 🙂

          • angel bratovanov napsal:

            jedna velká omluva panu Majerovi 🙂
            já se nějak přehlídl a myslel, že toto psla pan Lener 🙂
            u vás si cením, že se umíte trefovat i do vlastních řad 🙂

            • Jan Majer napsal:

              Tak teď jsem z toho popletený. Kde se tady vzala omluva panu Majerovi? :-)))

              • Jan Lener napsal:

                Přestaňte tady propírat moje jméno v nějaké prapodivné konstrukci. 🙂

                • Jan Majer napsal:

                  Co vaše jméno, Honzo, moje jméno je tady vláčeno bez zjevného opodstatnění! Vy jste se aspoň v téhle diskusi angažoval:-)

                  • Jan Lener napsal:

                    Přestaňte tady propírat jméno Honzy Majera v nějaké prapodivné konstrukci. 🙂 Tak je to správněji.

                    • angel bratovanov napsal:

                      to jsme to pěkně zamotal 🙂
                      takže to rozluštím 🙂
                      a) ano napsal jsme to původně správně panu LEnerovi, nikoliv jak jsem se později mylně domníval
                      B) ta omluva pane MAjere zůstává 🙂 dříve jsem vás považoval za osobu, která je méně objektivní – nyní říkám klobouček dolů 🙂

                      btw: právě jsme s evrátil z oběda, kde u vedlejšího stolu nějaký pán dvěma slečnám vysvětloval, proč je dobré mít všechny pojistky u jedné pojišťovny a proč dělát pojištění třeba na 15 let —- pěkně jsem zíral nad těmi argumenty a škoda, že jsme jen nepostřehl pro , kterou pojišťovnu či firmu sjednává smlouvy, asi bych se pod tou tíhou přidal 🙂 🙂 🙂

                    • Jan Majer napsal:

                      Tak tuhle situaci dobře znám. V kavárně, cukrárně, v McDonald´s… Manželka mě vždycky chytá za rukáv, když mám tendenci zvednout se a dát těm lidem vizitku. Ne kvůli obchodu, ale protože mi jich je líto.

                    • angel bratovanov napsal:

                      souhlasím, nejde o to mít dalšího klienta, ale o chudáky lidi

                    • Jan Majer napsal:

                      No vážně. Já bych se jim do pojistek nehrabal. Nasměroval bych je na někoho, komu se dá věřit.

  4. Petr Šafránek napsal:

    Obávám se, že trh zdeformovaly samy pojišťovny, když namísto krytí rizik začaly masivně nabízet „takové lepší spoření“ a v rámci podpory jeho prodeje si jednak vylobovaly příslušnou podporu státu (daňové úlevy právě a jen na „kapitálotvorná“ pojištění) a jednak do produktů zakomponovaly obrovské provize, které se nedají s provizemi na čistě rizikových produktech vůbec srovnávat! Myslím, že by si tedy v tomto ohledu měly pojišťovny nejprve zamést před vlastním prahem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.