Čtvrtek 30. března. Svátek má Arnošt.

Fondy v lednu soutěžily o peníze se ctí

Investice Petr Fejtek 03.02.2013 | 17:33 0 Komentářů

Půldruhé miliardy nově investovaných peněz není vůbec špatný výsledek. Zřejmě již dochází k výraznějšímu „zklidnění“ klientů jak stávajících, tak i těch nově zvažujících, kam uložit něco ze svých úspor.

A letošní rok bude zvlášť obtížný – proč, asi informovanější již tuší. Bublinu dluhopisů není prakticky už skoro kam nafukovat, protože sazby není už kam snižovat. Varování také přišlo z amerického trhu, když výnos desetiletých bondů již vzrostl z 1,7 na 1,9 %.

Ceny dluhopisů jsou na historických výšinách, takže kdo je kupuje, kupuje šíleně draze. Při růstu výnosu ale pak samozřejmě musí klesnout cena dluhopisu. Takže kdo je už drží, tratí hned, což bude bohužel současná situace konzervativních fondů.

Fondy jen konzervativní

Kdo se podívá na graf, vidí, že právě do takových se naši investoři jen hrnou (právě do konzervativních jde 90 % přílivu do smíšených fondů). Takže zůstává jen otázkou, kdy začnou plakat a (zase) prchat. Jenže není příliš kam. Dluhopisy totiž musí kupovat pojišťovny i banky – kam by jinak daly peníze – třeba od ČNB by nedostaly procentíčka ani kousek. Volných peněz mají přitom přebytek, protože domácnosti mají větší sklon k úsporám a firmy k racionalitě. Volné peníze tak banky nejsou schopny „prodat“ ve formě úvěrů. Loni dokonce zadlužení domácností vzrostlo o pouhých 36 miliard korun, což je nejméně za celé desetiletí. Navíc šlo přitom o nárůst 41,5 miliardy hypoték, takže 5,5 miliardy ubylo jinde.

Bankovní vklady v přesile

Pohled na bankovní statistiku potvrdil, že domácnosti si jasně oblíbily tzv. spořicí účty, i když ke konci roku nadšení klientů padalo ještě rychleji než úročení těchto vábniček. Je to prosté: ani ten nejlepší od Air Bank inflaci neporazil.

Celkem se na bankovní vklady domácnostem podařilo uložit 56,5 miliardy korun, což bylo nakonec jen (díky prosincovému finiši) o miliardu méně než předloni. Přitom ale jen na ty netermínované účty celkem šlo dokonce přes 74 miliard korun. Z toho si již zmíněné spořicí připsaly skoro 46 miliard korun. K tomu na běžných účtech přibylo 28,5 miliardy, ovšem naopak 18 miliard opustilo termínované vklady. Stavební spoření nakonec (právě díky 12 miliardám v prosinci) udrželo jen drobný miliardový odliv – ovšem první ve své historii.

Co tento rok?

Loni se dluhopisům „zadařilo“ zcela výjimečně a loňské dvouciferné výnosy letos ani v blízkém budoucnu nikdo neuvidí. Naopak v roce 2013 budou investoři moc rádi, když neskončí ve ztrátě, což ovšem platí i o dalších letech. To odsoudí i dluhopisové a konzervativní smíšené fondy k nepatným výnosům či dokonce ztrátám. A že by se naši Spořínci ve větším přesouvali k dynamičtějším investicím, je až hudba budoucnosti – nejdřív musí v těch konzervativních pořádně prodělat.

To by ovšem mohlo trochu paradoxně pomoci penzijní reformě.

Šance pro reformu

Lidé budou motivování zkoušet nové možnosti a třeba unikátní druhý pilíř při průměrném platu 25 000 korun účastníkovi k jeho 500 (nedaněným) korunám přidá ještě dalších 750 korun od státu.

Ale i nové účastnické fondy třetího pilíře svou nízkonákladovostí (na státním příspěvku tolik nezáleží) nemají v dlouhodobých investicích ani srovnatelně výhodnou konkurenci. Splňují (kromě „pojistné“ funkce rodiny) dokonce i roli „záchranné brzdy“ – při nejhorším lze peníze z nich vybrat, i když jen formou odkupného se ztrátou státního příspěvku.

Některé pojišťovny sice rozjíždějí negativní kampaň ve snaze prodávat své „lepší spoření“ v převleku IŽP bez rizikové složky, i část poradců bude reformu bojkotovat, ale naštěstí má velká bankovní trojka s Českou pojišťovnou a s Allianz více než 4 miliony klientů penzijního připojištění.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *