Finanční Londýn přišel o svou chloubu. Za libru
Úroková sazba LIBOR je průměrná úroková sazba, za níž si banky půjčují mezi sebou peníze na mezibankovním trhu v Londýně. Od roku 1986 (neoficiální sazby začaly vznikat již v roce 1984) byla vyhlašována skupinou bank sdružených v Britské bankovní asociaci a za dobu své existence se stala referenční sazbou, od níž se odvíjí finanční instrumenty po celém světě v celkovém objemu kolem 800 bilionů dolarů.
Bohužel, s jídlem roste chuť a některé banky si řekly, že když už mohou ovlivňovat výši LIBORu, proč by jim z toho nemělo něco kápnout. Výše LIBORu totiž závisela od dohody bank a tato sazba tak nepodléhala žádné regulaci, spíše šlo o jakousi gentlemanskou dohodu. Před rokem pak prasknul skandál s ovlivňováním úrokové sazby globálních rozměrů (o ovlivňování se mluvilo již několik let), z něhož vzešlo obvinění několika bank (nešlo o kroky jednotlivců, ale jednotlivých bank, což jen podnítilo myšlenky na změnu) a miliardové pokuty.
Britská vláda se tak obrátila na regulátora, FSA, který měl za úlohu přijít s řešením, co s LIBORem. Řešením je tak určení společnosti, která bude za vyhlašování sazby zodpovědná (a pod dohledem regulátorů) a banky nebudou mít na její výši tak velký vliv.
Londýn jako finanční centrum globálního významu tak přichází o jeden ze svých stavebních kamenů, na němž stála jeho pověst. Jedním z aspektů tohoto obchodu je ukázka, jak je dnes ekonomika globalizována, když společnost provozující Newyorskou akciovou burzu bude mít na starosti Londýnskou mezibankovní sazbu. Společnost mající na starost LIBOR sice bude mít sídlo v Londýně a bude podléhat britskému regulátorovi, ale vlastníkem bude společnost, která je jedním z největších hráčů na globálních finančních trzích.
Také jde o regulaci. Regulátoři zkrátka musí mít všechno pod kontrolou, což bankéři a zastánci volného trhu nevidí moc rádi. Na druhou stranu si za tento postup mohou banky samy a v tomto případě samy daly regulátorovi dostatečný důvod k tomu, aby jim správu Liboru vzal z rukou. Kdyby nebyly tak hamižné a nesnažily se z Liboru vytěžit podvodem, k regulaci LIBORu by neexistovalo dostatek pádných argumentů.
REKLAMA
Dalším zajímavým aspektem tohoto obchodu je posilování vlivu jednotlivých burz, které chtějí mít pod kontrolou co možná největší množství finančních nástrojů. Mezi nimi již dnes nehrají prim akcie, nebo komodity, ale právě kontrakty navázané na jiné finanční instrumenty. Poměrně husarský kousek se tak podařil druhé největší burze na světě, Intercontinental Exchange (ICE), která nedávno dostala souhlas od Evropské komise k převzetí právě Newyorské burzy. Přímý konkurent největší burzy na světě, chicagské CME Group, tak kromě růstu a převzetí mimo jiné nejznámější akciové burzy bude mít dohled i nad nejdůležitější globální úrokovou sazbou, od níž se odvíjí množství dalších instrumentů. I když samotný finanční přínos není nijak významný (provozování LIBORu prý přináší příjmy kolem 2 miliony liber ročně), jde spíše o morální aspekt, který posiluje postavení burzy ve finančním světě.
Na druhou stranu ale zmiňovaná akvizice ještě potřebuje souhlas regulátora z USA a ostatních trhů, kde burzy působí a tím, že bude mít nepřímý vliv na velké množství kontraktů, které jsou obchodovány na zmiňovaných burzách, může být případným trnem v oku zmiňovaných regulátorů (ICE se o převzetí NYSE již pokoušela společně s NASDAQ OMX Group, ale nevyšlo to). Bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví. Boj o vliv nad finančními trhy pokračuje a Londýn a s ním i celá Evropa v tomto souboji prohrávají na celé čáře (i když před dvěma, kdy chtěla NYSE převzír Deutsche Boerse, to vypadalo jinak).
