Čas tísně a credit crunch na Britských ostrovech

 "Credit crunch", tedy snížená úvěrová schopnost bank, a "crunch time", tedy čas tísně, jsou slovní spojení, které jsou ve zpravodajství a novinových článcích v Anglii na denním pořádku.

Komplikace s úvěrováním se zde probírají z mnoha různých hledisek:

– situace na realitním trhu, trh s domy je na kolenou a zůstane, dokud se finanční instituce nevypořádají s katastrofálním stavem na trhu hypotečního financování (The Metro, 22. září, 2008, s. 2),

– politického soupeření a diskusi o záchranném plánu pro opětovné postavení ekonomiky na nohy (zvýšení národního dluhu, použití peněz daňových poplatníků),

– sloučení, převzetí a znárodnění hypotéčních bank majících problémy, pravděpodobnost odkoupení špatných dluhů od finančních institucí státem,

^REKLAMA

– polemiky, zda banky neplatily příliš za "nereálný" profit (bankovní bonusový systém) a obchodní praktiky, které vytvořili budoucí problémy,

– vlivu spekulantů či šmelinářských obchodníků (spiv traders) na přivedení finančních trhů do kolen a postavení některých obchodních praktik mimo zákon (The Daily Express, 19 září, s. 1),

– nezahrnutí až 600 tis. lidí, neschopných zvládnout své dluhy, v oficiálních statistikách (The Metro, 26 září 2008, s. 4),

– „credit crunch“ oživující boom výhodných nákupů, nárůst nákupů v supermarketech, například stávající prodeje supermarketu Aldi rostly o 40%, v loňském roce o 25% (The Sun, 27 září 2008, s. 45),

^REKLAMA

– rady a doporučení, jak se mají lidé vypořádat se svými dluhy (pravidelně splácet, vést si peněžní diář, vytvořit si dluhový plán, jít do osobního bankrotu),

– nápady, jak ušetřit v situaci, kdy lidé mají hlouběji do kapsy (nevydat tři libry za kávu, udělat si oběd doma, nenakupovat v lokálních krámech, ale ve velkých supermarketech).

Mezi dostupné informace se dostávají zprávy o překvapujících praktikách, které ke vzniku krizové situace přispěly. Například deník Metro dne 26. září uvedl zprávu, že lidé, kteří potřebovali půjčit pouze 75 % hodnoty nemovitosti (což je činilo bezpečnějšími dlužníky), platili poplatek 999 liber, zatímco ti, kteří měli k dispozici pouze deset procent hodnoty nemovitosti, platili poplatek snížený poplatek 499 liber. Také se objevují se titulky, že se jedná o největší finanční krizi od dob Velké hospodářské krize, ale relevantní rozbory publikovány běžné veřejnosti nejsou. Běžné zpravodajství se ovšem nezamýšlí nad příčinami krize a nutností systémových změn.

Věk neklidu pohledem bývalého předsedy FEDu

V mnoha britských knihkupectvích lze zakoupit knihu Věk neklidu (The Age of Turbulence) Alana Greenspana , který v letech 1987 až 2006 zastával funkci předsedy americké cedulové banky FED (Federal Reserve Board).

Na straně 228 až 230 této knihy komentuje autor politiku americké centrální banky na začátku jednadvacátého století. Z jistého úhlu pohledu může tento komentář poukazovat na jednu z prvotních příčin současné krize. Alan Greenspan zde rozebírá skutečnost, že v letech kolem roku 2000 nebyla inflace problémem, protože globalizace a situace na trzích působila protiinflačně.

FED, zastávající v USA roli centrální banky, v roce 2003 zaznamenal v Americe klesající úroveň cen, deflaci. Soudobá teorie uznává, že deflace, tedy tendence klesajících cen je pro ekonomiku nežádoucí. Poptávající mají například v deflační situaci snahu s nákupem vyčkávat do posledního okamžiku, protože věří, že ceny budou v budoucnu ještě nižší. Hospodářská činnost je v deflační situaci ochromena, podnikatelé svou činností často tratí, například hodnota jejich zásob ztrácí na ceně.

K možné deflaci v systému nekrytých peněz (fiat money) Greenspan na straně 228 knihy The Age of Turbulence píše: "Vždy jsem předpokládal, že jestliže začne hrozit deflace, můžeme spustit tiskařské lisy a vytvořit tolik dolarů, kolik bude potřeba k zastavení deflační spirály." V popisu zvolené politiky FEDu autor pokračuje na straně 229: "Chtěli jsme možnou zničující deflaci zastavit, byli jsme připraveni na skutečnost, že snížení úrokových sazeb může pomáhat vzniku bubliny, inflačnímu boomu určitého druhu, se kterým se následně budeme vypořádávat." Greenspan dodává: "Čas nám ukáže, zda to bylo správné rozhodnutí, ale bylo to rozhodnutí udělané správně." Na základě této politiky obytné budovy v Americe začaly vykazovat vzedmutí hodnoty a v podstatě začala vznikat bublina, která udržela ekonomiku po na nohou.

Je otázkou do diskuse, zda právě takovéto politiky centrálních bank nepřispěly k tomu, že trhy se dnes nacházejí na kolenou, jestli teorie, které stojí na pozadí takové politiky nevycházejí ze špatných předpokladů. Otázkou rovněž je, nakolik chování současných trhů, výstižně charakterizované úslovím "od bublině k bublině", je projevem rozhodnutí centrálních bank předejít deflaci podobným způsobem, jak učinil FED na začátku jednadvacátého století.