Drahota českého vládního dluhu je přitom o to více absurdní, že inflace jde nahoru. Dnes ráno zveřejnil Český statistický úřad inflaci za měsíc prosinec a ta v meziročním vyjádření vykázala magickou hodnotu 2 %. Ani tím to však nemusí končit – ceny komodit jdou nahoru, noviny stále píší, že firmám chybí lidé a že mzdy půjdou vzhůru, přičemž Čína minimálně na nějakou dobu zřejmě přestane být globálním deflačním faktorem. I zde jde inflace vzhůru, např. dnes ráno publikovaná data ukázala, že výrobní ceny poskočily v druhé největší ekonomice světa meziročně o 5,5 %.
Jak je tedy možné, že investor či spíše spekulant je ochoten koupit si český vládní roční či dvouletý dluhopis, který mu potenciálně (kdyby jej držel do splatnosti) může přinést v reálném vyjádření – tedy očištěno o inflaci – tříprocentní ztrátu? Vysvětlení spočívá v tom, že jsme se ocitli v terminální fázi politiky české centrální banky, která ve jménu naplnění inflačního cíle zavedla intervenční režim proti koruně, který ji odsoudil k masivním intervencím. Dnes, když již i pověstná teta z Orlických hor ví, že tento režim skončí a spekuluje na Forexu na posílení koruny, se ČNB ocitla v situaci, kdy na trhu musí nakupovat odhadem až miliardu euro denně (ano, denně ne měsíčně). Proti nakoupeným eurům musí samozřejmě česká centrální banka vydat korunovou likviditu, která zčásti skončí na českém trhu s vládními dluhopisy. Zde si pak nenasytní investoři kupují dluhopisy s absurdně záporným výnosem a budou ještě rádi za to, když jim jako teď ve středu české ministerstvo financí nějaký předražený dluh ještě prodá.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
