Brexit byl jen zahřívacím kolem před dalšími zvraty na globálních trzích

Většina komentářů k významu výsledku voleb připomíná indické podobenství o slepcích a slonovi. V tomto příběhu několik slepců ohmatává slona z různých stran a každý podle toho, co nahmatá, popisuje, jak asi slon vypadá a vznikne z toho obrovská hádka. Podobné je to i s komentáři k brexitu, který někteří komentátoři popisují jako xenofobní reakci na imigrační politiku a nedávné teroristické útoky. Jiní zase upozorňují na přehnané regulace a kontrolu ze strany EU a náklady transferových plateb do EU.

Oním slonem v místnosti tu není ani tak samotná EU, jako spíše britská vláda, centrální banky a jejich nekonečný tlak na prodlužování a předstírání cesty z každé krize. Tento přístup nás rychle dostal na cestu do současného podsvětí kvantitativního uvolňování a nulových, nyní dokonce i negativních sazeb, což bylo ještě před deseti lety zcela nemyslitelné. Zákeřný přístup kvantitativního uvolňování a nulových/záporných sazeb je požehnáním pro už tak dost mocné elity, protože ti, kdo mají peníze, mohou na trzích aktiv díky nulové ceně peněz značně zbohatnout. Společně s postupující globalizací však klesá podíl práce a špatné nacenění peněz znamená, že obchodní prostředí je plné neproduktivních firem a neproduktivního chování – jako jsou např. vysoce výdělečné firmy půjčující si na téměř nulový úrok, aby odkoupily vlastní akcie a obohatily akcionáře.

Brexit pro britské voliče představoval vlastně jen skvělou příležitost, aby vyslovili všeobecnou nespokojenost s „vládnoucími kruhy“ – aby řekli NE, nejen Cameronovi nebo EU, ale celému současnému binci okolo. Jednou z nejzajímavějších věcí na brexitu je konec předpokladu, že zůstane zachován status quo – tedy silná tendence preferovat známou, i když nepříjemnou situaci, té neznámé. Před referendem nebylo jasné, jak by měla Velká Británie po brexitu vypadat a teď je jasné, že v důsledku volby může Británie ztratit Skotsko a možná i víc. Před volbou mnoho lidí uvádělo jako precedenty nedávné skotské referendum o nezávislosti i referendum v Quebecu v roce 1995 o nezávislosti na Kanadě. V obou případech výsledná volba znamenala nárůst podpory pro dosavadní stav, ačkoli předchozí průzkumy ukazovaly na něco jiného. Skutečnost, že tolik Britů bylo ochotno vykročit do neznáma, naznačuje, že dochází k určité revoluci a že status quo dostal padáka.

Brexit má ovšem značný dopad na budoucnost měn i na všechny finanční trhy, a to hned na dvou frontách: jsou zde politická rizika a také riziko, že centrální banka ztratí kontrolu. To druhé riziko se už letos poměrně jasně projevilo, když japonský jen posílil i přes rozsáhlý program kvantitativního uvolňování ze strany BoJ. Nyní se Japonsko rychle blíží k bodu změny, kdy političtí činitelé mají pocit, že musí odmítnout dál plnit dohody z nedávných summitů a jen znovu devalvovat. Spustí to japonskou verzi brexitu? A jak by to vypadalo? Všeobecné odmítnutí pokusů BoJ a vlády o devalvaci měny a následná krize státního dluhu?

Za Atlantikem se vlivy, které vedly k brexitu, jasně projevují na amerických prezidentských volbách, kde Trump představuje živoucí odmítnutí současného statu quo. Brexit by nás měl především naučit nedůvěřovat průzkumům veřejného mínění před volbami 8. listopadu. Motivovaní revolucionáři očividně chodí k volbám ve větším počtu než pouzí nespokojenci. V roce 2017 nás může čekat nová francouzská revoluce při jejich volbách. Měnové trhy nejspíš zůstanou neklidné, protože signály centrálních bank nejsou tím, čím bývaly, a všichni se snažíme zjistit, co bude dál. Brexit je možná jen takovým malým zahřívacím kolem před globální revolucí proti současnému paradigmatu trhu a politiky.

^REKLAMA

John Hardy, vedoucí oddělení forexu, Saxo Bank