APF: O důchody se musíte postarat sami

Penzijní fondy přežily probíhající krizi víceméně v pohodě a po minulém ne velmi úspěšném roce by mělo být zhodnocení pro klienty zajímavější. Názor Asociace penzijních fondů na důchodový systém v ČR je však jednoznačný. O důchody se budeme muset postarat sami.

Začneme pozitivně. Podobně jako šéf Asociace penzijních fondů (APF) ČR Jiří Rusnok. Počet klientů i aktiva evidovaná ve prospěch klientů stále stoupají. Za tři čtvrtletí letošního roku se nechalo penzijními fondy zlákat více než 132 tisíc klientů a celkově jejich počet překročil hranici 4,4 milionu. To znamená, že v ČR je penzijně připojištěno více než 60 % ekonomicky aktivních obyvatel.

Na otázku, co je důvodem neustálého růstu počtu klientů v penzijním připojištění, i když nejde ani zdaleka o ideální produkt (druhá část věty nebyla součástí otázky), měl pan Rusnok několik odpovědí. Za prvé, jde o produkt, který je vzhledem k dnešním podmínkám na trhu velmi konkurenceschopný, zejména díky státnímu příspěvku. S tím mohou souhlasit především konzervativní a dnes většinou starší lidé, pro něž je penzijní připojištění nejvýhodnější.

Druhým důvodem je strach lidí z výrazného propadu životní úrovně při odchodu do důchodu, v jehož zamezení je právě smysl penzijního připojištění. Problémem ovšem je, že lidem to minimum, které si dnes odkládají, velmi nepomůže (to už ale skutečně není problém penzijních fondů, ale lidí samotných).

A třetím důvodem je pak podle pana Rusnoka zvládnutí krize lépe než trhy. To je také pravda, ovšem trhy se, i přes své ztráty z přelomu minulého a letošního roku, dokázaly vzpamatovat z krize také velmi rychle (i když někdy až příliš). Podle Petra Beneše, viceprezidenta APF a šéfa penzijních fondů ČSOB je důvodem také důvěra ve finanční systém České republiky. Ten se skutečně ukázal mnohem více „crisis proof“ než tradiční a mnohem vyspělejší světové trhy, možná právě kvůli své konzervativnosti.

Aktiva ve fondech celkově narostly o 6,1 miliardy korun, na jednoho účastníka se však příliš nezvedly. Prostředky evidované ve prospěch účastníků vzrostly ze 186 miliard na konci minulého roku na 195,6 miliardy na konci září 2009. Za tři čtvrtletí dosáhly fondy zisky 2,1 miliardy korun, podobně, jako minulý rok (ve ztrátě jsou ke konci čtvrtletí pouze fondy ING a Aegon).

Největším problémem se stále ukazuje průměrná výše měsíčního účastnického příspěvku (bez příspěvku zaměstnavatele), který se oproti roku 2008 dokonce snížil ze 450 korun na 431,46 korun. Pohybuje se tak „pod úrovní 2 % průměrné hrubé mzdy a nemůže tak nabídnout výrazné vyrovnání poklesu příjmu při odchodu do důchodu,“ píše se v tiskové zprávě APF ČR.  

To bude problém zejména pro mladé lidi, kteří se na státní důchody v budoucnu spoléhat nemohou. A i když je penzijní připojištění určeno především jim (přestože v dnešní formě je stále výhodnější pro starší lidi), mají největší zastoupení, téměř polovinu, lidé nad padesát let (47,74 %). A největší přírůstek za poslední roky zaznamenali lidé ve věku 60 let a více (možná je to právě proto, že je to pro ně nejvýhodnější).

Prakticky žádnou změnu nezaznamenalo velmi konzervativní složení portfolií fondů, kde stále vedou s velkým náskokem dluhopisy s podílem přes 80 %. Téměř deset procent pak představují peníze v bankách a termínovaných vkladech.

Ke změnám však došlo v legislativě, zejména co se týče informovanosti klienta o provizích, znemožnění ovlivňování klientů ze strany zaměstnavatelů, a také zpoplatnění přestupu mezi fondy. Co se týče prvního bodu, novinka podle zástupců penzijních fondů funguje, ale k dokonalosti má daleko. Každý fond řeší sdělování provize jiným způsobem a jednotná metodika chybí. Řešení, které by udělalo tuto věc transparentní a jednotnou, je však na pořadu dne. Problém je ale podle APF v tom, že ona může dát pouze doporučení svým členům, odpovědnost za sdělováním provizí však většinou nese prodejce - zprostředkovatel. A zejména u MLM firem je výše provizí často velmi ožehavé téma, nejenom navenek, ke klientům, ale také vevnitř společnosti.

Co se týče ovlivňování zaměstnanců zaměstnavateli, funguje nové opatření dobře a ani životní pojištění, které mohlo být v tomto směru hrozbou pro penzijní fondy, prý nepředstavuje žádnou konkurenci. Trochu problematickým se ukazuje omezení pobídek, kde samotná ČNB řeší možnost vydání seznamu povolených a nepovolených pobídek, které mohou fondy nebo zprostředkovatelé nabídnout klientovi.

Při přestupech mezi fondy využívají fondy maximální poplatek 800 korun a zatím to funguje dobře. Počet přestupů mezi fondy se podle všeho snížil až o polovinu.

Výnosy konečně nad inflací?

Vcelku pozitivní odpověď zazněla na otázku předpovědi výnosů penzijních fondů za letošní rok. Podle lidí z Asociace by měly být výnosy určitě lepší než v minulém roce (horší už to stejně ve většině případů nemohlo být) a měly by překonat inflaci. Zní to dobře, na druhé straně ale nepřekonat jednoprocentní inflaci by asi byla skutečně hanba, zejména když letos investování na kapitálových trzích překonává i ta nejoptimističtější očekávání. Dalším strašákem je prý velké rozpětí mezi jednotlivými fondy.

V každém případě by ale mohly fondy využít nízké inflace k tomu, aby dohnaly ztráty z předešlých let (zejména minulého roku), co se týče reálného zhodnocení. Protože, a to také zaznělo, v příštích letech se možná dočkáme inflace opět o něco vyšší. Podle pánů z AFP však mohou být řešením dluhopisy s delší dobou splatnosti, které s inflačním scénářem počítají, případně dluhopisy s pohyblivým kupónem.

Na důchody od státu se spoléhat nedá

Mnohem negativnější je pohled šéfa APF na penze vyplácené státem. Jednak je to rozhořčení nad situací, kdy jeden rok krize vedl k tomu, že státu chybí několik desítek miliard na vyplácení důchodů, a jednak je to konání politiků, kteří namísto hledání řešení neustále omílají své populistické nesmysly o udržení vysoké životní úrovně pro všechny (zejména několik měsíců před volbami). Ještě horší je to pak s řešením nastalého problému. Zvyšování odvodů a jednoduché zvyšování daní zkrátka nepřichází v úvahu, protože může mít kontraproduktivní účinky (vysoké daně nebude chtít nikdo platit a šedá ekonomika se bude dále rozrůstat).

Nakonec to možná dopadne tak, že důchodci si budou na své důchody přispívat sami prostřednictvím nepřímých daní a i tak se budou muset uskrovnit, protože s valorizací důchodů na základě růstu mezd se mohou rozloučit (nanejvýš přichází do úvahy valorizace na základě pohybů cenové hladiny). V každém případě však lidé budou muset stále častěji využívat prostředky, které si sami v produktivním věku ušetří. Jestli to bude prostřednictvím dnešních penzijních fondů, to už je na uvážení každého jednotlivce, ale budeme se muset o sebe postarat sami.