Analytici: Krachy bank budou pokračovat

Finanční trhy v USA i ve světě jsou zasaženy krachy dvou investičních bank a problémy největší pojišťovny a investoři už začínají vymýšlet pesimistické scénáře. My jsme se na názor radši zeptali analytiků českých brokerských společností.

Na naše dotazy odpověděli Jan Krejčí, analytik společnosti Patria, David Brzek, makléř společnosti Fio, Petr Sklenář, hlavní ekonom finanční skupiny Atlantik a Marek Hatlapatka, analytik společnosti Cyrrus.

V první otázce nás zajímal názor na situaci v samotných spojených státech. Finanční sektor a velké banky v USA jsou v krizi a americká centrální banka vynakládá miliardy na jejich udržení při životě. Státní dluh USA představuje 9,5 bilionů dolarů, každý občan dluží přes 30 tisíc USD. Pesimisté dokonce říkají o možnosti vyhlášení bankrotu vládou USA. Je něco takové vůbec možné (alespoň teoreticky)? Jaké by to mělo následky na světovou ekonomiku?

Jan Krejčí si myslí, že „pokud by vláda USA vyhlásila bankrot, tak by pravděpodobně nastala světová krize. Je ale velice nepravděpodobné že by USA zbankrotovala.“ Podobný názor mají také ostatní analytici. Podle Davida Brzka je „teoreticky možné téměř všechno, ale prakticky si nedovedu představit, že by v USA situace vyeskalovala takovým způsobem, který by vedl ke státnímu bankrotu, tak jako tomu bylo například v Argentině.“

Petr Sklenář  míní, že „bankrot vlády USA je aktuálně nesmysl. V absolutní výši je dluh obrovský (asi 9,7 bilionu dolarů), ale vzhledem k výši HDP je na úrovni 60%. Z tohoto pohledu odpovídá i zadlužení například státům eurozóny. Řada zemí (Belgie, Itálie, Japonsko) má zadluženost vzhledem k HDP dvakrát i třikrát vyšší.

Čistě teoreticky by bankrot vlády USA znamenal totální kolaps americké, a potažmo celosvětové ekonomiky...ekonomický rozpad by měl mnohonásobně větší dopady než Velká krize v 30. letech. Americká ekonomika představuje čtvrtinu světové ekonomiky a je největší exportér i importér...ale opakuji, takové úvahy jsou aktuálně nesmysl.“

Marek Hatlapatka naopak tvrdí, že „teoreticky to zřejmě možné je, koneckonců státních bankrotů svět zažil v minulosti několik (především v 19. století) a posledním příkladem může být Argentina. Celá americká ekonomika je postavena na tom, že jí investoři z ostatních částí světa financují její dluh. Pokud by čistě teoreticky tato ochota zcela vymizela, měly by Spojené státy obrovský problém. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že kapitálu je ve světě i přes současné problémy stále obrovské množství a je extrémně nepravděpodobné, že by tito investoři (např. centrální banky) ve velkém začali ignorovat americké cenné papíry. Hypotetické důsledky státního bankrotu USA si snad ani nelze představit.“

Další otázka se nabízí sama. Budou následovat další krachy velkých bank? Které z nich jsou nejvíce ohroženy? Může se vlna bankrotů přesunout i do jiných zemí a může mít současná situace nepříznivý vliv na banky v ČR?

Podle Mareka Hatlapatky „je pravděpodobné, že se dočkáme dalších krachů, nicméně spíše na úrovni středních a menších bank v USA, případně jinde ve světě. Z velkých společností, které by mohly významně ohrozit stabilitu finančního trhu, již zbývají jen dvě nejsilnější investiční banky v USA – tedy Morgan Stanley a Goldman Sachs. První jmenovaná společnost nyní zřejmě vyjednává o spojení s bankou Wachovia, případné uzavření obchodu by mělo riziko jejího krachu významně omezit. Z dalších společností se musíme podívat na velké US banky, jako jsou Citigroup, Bank of America, Wells Fargo a JP Morgan. Ty zatím, i přes značné odpisy, stojí daleko od potenciálního krachu, především díky depozitům, kterými na rozdíl od investičních bank typu Bear Stearns a Lehman Brothers disponují.

Z ostatních zemí je zřejmě nejkrizovější situace ve Velké Británii. Situace v ČR je neporovnatelně stabilnější a bezpečnější než v USA či VB. České banky mají již od 90. let nadbytek likvidity a vysokou míru depozit, což znamená, že jsou minimálně zainteresovány na krátkodobém financování prostřednictvím mezibankovního trhu. Zprostředkovaně samozřejmě můžeme očekávat omezený negativní dopad současné krize na hospodaření českých bank kvůli oslabení hospodářského růstu a určitému zpřísnění poskytování úvěrů. Hovoříme však o případném oslabení dynamiky růstu zisků, nikoliv o ztrátách či problémech s nedostatečnou kapitalizací.“

Ani Petr Sklenář nevylučuje další krachy bank „a nebál bych se říct, že jsou i pravděpodobné. Nejvíce ohrožené jsou menší ústavy a banky, které mají velkou angažovanost v investičním bankovnictví. Přímé ohrožení domácích bank je téměř nulové, protože se nezabývají investičním bankovnictví, ale hlavně správou depozit a úvěrování domácností a podniků. Nepřímým dopadem bude snížení ziskovosti v důsledku zpomalení ekonomického růstu.“

Podobný názor zastává i David Brzek: „Je poměrně pravděpodobné, že díky provázanosti finančních institucí budou následovat krachy dalších bank a mohou se vyskytnout i v Evropě. Český bankovní systém je podle mého názoru stabilní a výrazné ohrožení není pravděpodobné. Negativní důsledky v dílčích aspektech se ale samozřejmě projeví i u nás.“

Ještě konkrétnější byl Jan Krejčí: „Momentálně jsou nejvíce ohroženy Morgan Stanley, Washington Mutual. Banky v ČR nejsou přímo vázané na americké finanční instrumenty takže jim nehrozí že by se dostaly do podobných problémů jaké můžeme vidět u bank na americkém trhu.“

V další otázce jsme se ptali, které sektory jsou krizí finančního sektoru ještě ohroženy a jestli by byl v současné situaci některý sektor, případně konkrétní společnosti vhodná k investici a proč.

Podle Petra Sklenáře jsou „mimo finanční sektor další obory přímo ohroženy minimálně. Pokud nepočítáme reality, kterou jsou ale jednou z příčin problému finančního sektoru. Nepřímý dopad pro ostatní obory přichází ze zpomalení ekonomického růstu.“

Podobně to vidí i Marek Hatlapatka: „Přímo jsou nejvíce ohroženy sektory, které jsou značně závislé na úvěrovém financování a jsou spojeny s nemovitostním trhem. To lze asi nejlépe pozorovat na developerských titulech typu ECM nebo Orco. Problémy lze také očekávat u titulů závislých na silném ekonomickém růstu, tedy například u některých strojírenských, automobilových či technologických odvětví.“

V doporučeních byl konkrétnější David Brzek: „Aktuálně bych se při investicích zaměřil na velké globální společnosti, které mohou těžit z odlišné úrovně poptávky v jednotlivých částech světa a mají rezervy na straně nákladů. Ze sektorů bych se zaměřil na sektor zdravotní péče. Přes zpomalení tempa růstu výdajů na nákupy v technologické sféře považuji rovněž za zajímavé určité spektrum technologického sektoru. Na domácím trhu považuji za zajímavé akcie Telefonica O2 či Unipetrolu.“

Jan Krejčí naopak tvrdí, že „jelikož stále panuje nejistá situace na světových trzích a investoři nedávají velkou váhu na fundamentální hodnotu společností tak se v tuto chvíli nedá s určitostí říci který sektor bude outperformovat.“

Poslední otázky si dnes kladou prakticky všichni investoři. Kdy může dojít k definitivnímu uklidnění situace? Můžeme se dočkat obratu v trendu a náladě investorů do konce roku, nebo jsme skutečně na začátku dlouhodobého medvědího trendu?

Podle Davida Brzka je „situace na trzích a obecně v jednotlivých ekonomikách velmi nejistá a cokoliv se špatně predikuje. O osudu se bude rozhodovat na základě dalších makroekonomických dat, které více rozkryjí negativní dopady na světovou ekonomiku. V tuto chvíli nejsem stále přesvědčen, že by se trhy měly v následujících letech pohybovat v klesajícím trendu.“

Jan Krejčí si myslí, že „bude záležet jak se k celé věci postaví vláda USA a jaké podnikne kroky, ale je velice pravděpodobné že nejistota bude převládat ještě v 1. kvartále 2009.“ Marek Hatlapatka zase míní, že „tohle je čistě spekulativní otázka, na niž v současné době nemůže nikdo zodpovědně odpovědět. Co lze říci je, že současná situace nemá jednoduché a tedy ani rychlé řešení.“

Děkuji za odpovědi