Američtí politici nechali spustit automatické výdajové škrty

O nešťastném výsledku italských voleb v první půlce tohoto týdne bylo napsáno více než dost, takže není třeba se k němu asi více vracet s tím, že trhy s rizikovými aktivy prozatím reagovaly na italský povolební pat relativně mírně. Totéž by se v podstatě dalo říci o reakci trhů na možný pád americké ekonomiky z tzv. fiskálního útesu. Jde o to, že na schopnosti amerických politiků dohodnout se na střednědobé fiskální strategii záviselo to, jak se okamžitý náběh vyšších daní a výdajových škrtů zakousne do amerického růstu.

Vzhledem k tomu, že k žádné konsensuální dohodě mezi republikány a demokraty vedenými prezidentem Obamou nedošlo, hrozí, že utažení fiskální politiky se odehraje v té razantnější variantně. V praxi to pak může znamenat, že americký růst může být letos o 0,4 či 0,5 procentního bodu nižší v důsledku okamžité fiskální restrikce.

Vzhledem k tomu, že italské volby zpřísní finanční podmínky na jihu eurozóny a američtí politici směřují prozatím k fiskální nedohodě, mohou být původní odhady růstu řady institucí na vodě a všichni budou bedlivě sledovat klíčové předstihové indikátory, které by mohly naznačovat, že konjunktura oslabuje, resp. oživení (v západní Evropě) se oddaluje. Mezi takové indikátory samozřejmě patří i dnes zveřejňované podnikatelské nálady v Evropě (PMI) a Americe (ISM).

Jan Čermák, analytik ČSOB