„Zelená“ energie z biomasy = ekologická katastrofa?

Na první pohled to vypadalo jako dobrý nápad. Potřebovali jsme najít náhradu za fosilní paliva, která mají negativní vliv na životní prostředí, globální oteplování apod. a našli jsme biopaliva. Obnovitelný zdroj energie, který bude navíc ekologický. Bohužel, pravda je poněkud jiná.

Nedočkali jsme se ani čistého, ani účinnějšího a už vůbec ne obnovitelného zdroje energie. Dočkali jsme se extrémního růstu cen zemědělských komodit, jejichž zásoby klesly na minimum za posledních 60 let, a potravinové krize bez toho, aby poptávka po ropě, kterou měla v budoucnu biopaliva nahradit, výrazně klesla. Spíše naopak.

Biopaliva se stala hitem posledních let a mnozí si od nich slibovali velké věci. Plány o postupném nahrazování fosilních paliv biopalivy postupně vedl k zavedení cílů, podle nichž by měl podíl biopaliv na celkové spotřebě v automobilové dopravě činit 5,57 % do roku 2010 a následně až 10 % do roku 2020. V poslední době se však stále častěji mluví o vystřízlivění a téměř vše, co bylo do nedávné doby považováno za výhodu, se ukazuje jako omyl.

Bio nemusí znamenat zdravé

Prvním problémem je tolik vychvalovaná šetrnost k životnímu prostředí. Ze studií věnovaných vlivu biopaliv na životní prostředí je zřejmé, že pěstování některých plodin (kukuřice nebo obilí), právě za účelem výroby biopaliv, má na světové klima horší dopad než samotná paliva z ropy. Celkové množství oxidu uhličitého vyprodukovaného při výrobě biopaliv je totiž v některých případech větší, než je CO2 spotřebovaného při fotosyntéze, která spotřebuje vyprodukovaný plyn.

S tím souvisí další ekologický problém, který kvůli drahým biopalivům v EU a USA vede k dovozu biopaliv například z Brazílie, kde se na úkor rozšiřování ploch určených k pěstování enegetických plodin kácejí deštné pralesy.

Problémem navíc jsou dusíkatá hnojiva, která jsou využívána při pěstování těchto plodin, a při jejich spalování se pak uvolňuje do vzduchu ve formě oxidu dusného. Ten je v porovnání s CO2 300krát účinnější ve vytváření skleníkových plynů.

Nezanedbatelnou nevýhodou je u biopaliv, v porovnání například právě s fosilními palivy, jejich menší účinnost a vyšší náklady (a navíc ještě dotování zemědělců) na stejné množství vyprodukované energie. V konečném důsledku způsobuje výroba biopaliv možná ještě větší spotřebu a poptávku po energii z „běžných“ zdrojů a ropy, což zjednodušeně může vést k větší poptávce a růstu ceny ropy.

Tvrzení o obnovitelnosti tohoto zdroje se také ukazují být jako velmi liché. Zemědělská půda není perpetuum mobile. Nelze ji ždímat donekonečna a vzhledem k náročnosti některých plodin, společně s tím, že zeměkoule není nafukovací balon a rozloha obhospodařovatelné půdy je limitována stejně jako kterýkoli neobnovitelný zdroj energie. Její využitelnost je skutečně omezená (například i řepka olejná, které je považována za jeden z mála efektivnějších zdrojů bioenergie, je zároveň tak náročná na kvalitu půdy, že by měla být vysázena jednou za čtyři roky).

Zatím poslední zprávou, která jednoznačně mluví proti jakékoli výhodnosti využití energie z biomasy, je zpráva Světové banky, podle níž vedl rozmach produkce biopaliv ke zvýšení cen potravin až o 75 % a potažmo k nynější potravinové krizi. Ta podle zprávy přivedla na hranici chudoby více než 100 milionů lidí. Zpráva ostře kontrastuje s tvrzením zemědělské lobby podporované USA i EU, že biopaliva mají na růstu cen potravin pouze 3% podíl a největšími viníky je rostoucí spotřeba v rychle rostoucích ekonomikách, jako jsou Indie a Čína. Rovněž zprávy o dostatku potravin se zdají být poněkud liché.

Scénářů dalšího vývoje u ceny potravin a případně i ropy je více, žádné z nich se však nejeví nijak optimisticky. Velmi pravděpodobná je možnost, že USA ani EU, podporované zemědělskou lobby, si jednoduše nepřiznají, že biopaliva jsou šlápnutím vedle a ve svém úsilí o jejich prosazení, a o tolik proklamovanou nezávislost na cizí ropě, nijako nepoleví. V této situaci je těžké předpokládat, že by v nejbližší době došlo k nějak výrazné změně na trhu se zemědělskými komoditami (a potažmo také potravinami), a už vůbec nelze předpokládat jejich zlevnění.

Deformace trhu s potravinami a změny ve využití půdy v konečném důsledku neovlivní pouze komodity využívané k výrobě biopaliv, ale také ty ostatní. První díky permanentnímu nedostatku kvůli jejich většímu využití na výrobu energie a ne jako potravin (jejichž poptávka však bude stále pouze růst), druhé kvůli nedostatku ploch určených k jejich pěstování. Poptávku po ropě to nijak výrazně neovlivní, takže nelze očekávat výrazné snížení poptávky a ceny.

Pokud se nestane zázrak a nedojde k efektivnějšímu a ekologičtějšímu využívání biomasy při výrobě energie, můžeme se dočkat nepříjemné situace. Nedostatek potravin nepovede pouze k vyhladovění velké části populace, ale v extrémním případě se nedostatek zemědělských plodin může projevit mnohem dříve, než dojde ropa.Kromě nedostatku energie nebudeme mít ani co jíst.

Tyto katastrofické scénáře ale ponechme raději autorům knížek a filmů a doufejme, že k ní nakonec nedojde a hlavní propagátoři si uvědomí, že využití biomasy k výrobě paliv a energie v současné podobě není na pořadu dne. Ani často zmiňovaná biopaliva 2. generace produkované z biologického odpadu nebo dřevěné biomasy, která jsou často argumentem proti neefektivnosti současných zdrojů, nejsou řešením.

Tato možnost samozřejmě sama o sobě není řešením energetické situace, ale může řešit současnou potravinovou krizi. Nabídka a poptávka po zemědělských plodinách by se mohla po čase vyrovnat,  i když škody způsobené nerozumným a nevyváženým využíváním půdy mohou být velké. Jejich dosah by mohl být menší, kdybychom nepokračovali v jejím násilném zabírání kvůli bioenergii. Řešením tak stále zůstává větší využití jaderné energie, která je v porovnání s jinými zdroji, relativně čistou a účinnou energií, ačkoli se najdou i její odpůrci.

Nechce se mi věřit spekulacím, že zprávy o „kontroverznosti“ biopaliv jsou podporovány lobby na straně producentů ropy. Ti zajisté mají eminentní zájem na tom, aby si ropa ponechala své výsadní postavení v energetickém průmyslu. Ropa není využívána pouze v energetickém průmyslu a i samotní producenti si musí uvědomovat, že jde o neobnovitelný zdroj energie, který jednou prostě nebude.

Ale ještě předtím si lidstvo bude muset najít nějakou vhodnou alternativu - maximálně účinně využitelnou, obnovitelnou a minimálně poškozující životní prostředí.